Jane Goodall (1934) je britská antropoložka a bioložka. Kniha Důvod k naději je fascinujícím a upřímným svědectvím o všem, co utvářelo její osobnost. "Tato cesta mysli byla z několika důvodů velmi důležitou součástí mého vlastního duchovního hledání v čase a prostoru. Dala mé duši vyrůst." Jane nepojala tuto knihu jako vyprávění o faktech svého života. Kniha nechce odpovědět jen na to, jak to bylo. Kniha hledá harmonii tam, kde se zdá, že žádná není, hledá smysl a naději ve světě, který je plný násilí a zla. Zla, které, jak se v knize dočteme, vychází z nás. Zla, které je, jak se v knize dočteme, překonáváno láskou, která je nejen naší součástí, ale vede nás - slovy Jane - k harmonii a Bohu, jenž nás prostupuje a obklopuje.
Jane vyrostla během druhé světové války, učila se nenávidět Němce a pak se učila tuto naučenou a nucenou nenávist překročit. Celý život se vyrovnává s válečnými konflikty a terorismem. Během svých výzkumů v Africe se stala svědkem etnických válek a objektem teroristických útoků a následně krutých pomluv ze strany lidí, o nichž věřila, že jsou přátelé. Musela se vypořádat s utrpením svých milovaných zvířat v pokusných stanicích, které po celém světě navštěvovala. A ještě poměrně mladá se musela vyrovnat s krutým utrpením nejmilovanějších blízkých. Válka, zlo a utrpení jsou silnými motivy knihy a tvoří temné a drásavé tóny celé symfonie, kterou nám Jane předkládá.
Jane přišla do Afriky v roce 1957. V té době se vědecké poznatky o zvířatech sbíraly tak, že se zvířata lovila a buď zabila, nebo převezla k pokusům v příšerných podmínkách. V té době se také myslelo, že emoce a mysl jsou něco, co mají pouze lidé. Také se věřilo, že například nástroje jsou doménou pouze lidí. Jane Goodall tohle všechno změnila. Byla naprosto unikátní tím, že se svojí matkou odjela zkoumat divoká zvířata, konkrétně šimpanze, doprostřed pralesa. Stala se průkopnicí terénního výzkumu zvířat. Dokázala nejenže mají emocionální a sociální potřeby podobné lidským, ale také že používají jazyk a nástroje. Ale také vyvrátila mýtus o mírumilovných zvířatech a čistém divochu. Jedním ze záměrů výzkumu totiž bylo dozvědět se něco o tom, jací asi mohli být naši předci.
Když vydala svoji přelomovou knihu o šimpanzích, uspořádala celosvětový kongres, na kterém se její život změnil. Ukončila svoji práci v pralese, kterou převzali studenti a kolegové, a Jane se rozjela do světa. Začala aktivně přednášet po celé planetě a založila dvě zásadní organizace: Institut Jane Goodalové a Roots & Shoots. Svými aktivitami se snažila zlepšit prostředí pro divoká zvířata, zlepšit podmínky pro chov zvířat v zajetí a ukázat na jejich utrpení během pokusů na nich. Osvěta mezi mladými lidmi měla za cíl, aby se starali o svět kolem sebe a šířili úsměv, dobrou náladu, pomoc, dobro. O institutu více zde: https://janegoodall.org/. O programu Roots & Shoots zde https://www.rootsandshoots.cz/ . Janina práce pro lidi, zvířata a celou planetu, její odhodlání, víra a přesvědčení, že ani tváří tvář tomu nejhoršímu zlu se člověk nesmí vzdát, jsou těmi nejsilnějšími motivy knihy, tvoří patetické a jásavé melodie Janina života.
Jane ale nevypráví jen o zvířatech a o sobě. Vypráví o své duši, o hledání a na napojení na svoji duši, o tom, jak se s duší a Bohem spojit v jedno a být sám se sebou v míru. Tato vrstva knihy je mimořádně dramatickým prvkem celého příběhu a tvoří ty nejmystičtější tóny symfonie. Janina zpověď je prodchnuta upřímností, pokorou a vděčností. "Dostalo se mi též privilegia poznat mír pralesa. Prales, vlastně jakýkoli les, je pro mě tím nejduchovnějším místem."
Přeji vám dobré čtení!
© Radim Ošmera, www.radimosmera.cz