Titul Vlk-pes-člověk vychází ze zkušeností a zážitků s rodinnými psy autora Kurta Kotrschala a hlavně pak s vlky a psy z výzkumného centra Wolf Science Centre. Potěšilo mě, že toto výzkumné centrum nehraje v knize úplně hlavní roli, i když důležité je a díky němu stojí za to také obrazová příloha plná krásných fotografií.
Kniha začíná úvodem, popisem vzniku knihy a autorovým životem s vlkem. Následuje několik větších kapitol rozdělených na ty menší, které čtivým způsobem vysvětlují například vlčí vztahy, jejich povahu a chování, nebo soužití s lidmi a psy. Dále se kniha zabývá vlčími kulturami, vztahy mezi vlky a lidmi i vědou nebo tím, jak se z vlků stali psi. V závěru čtenáři najdou doporučenou literaturu i odkazy na webové stránky o vlcích.
Informací je v knize opravdu plno a každý si v nich může najít něco, co ho zajímá. Mě například zaujalo, že předchůdci rodu Canis byli zřejmě tvorové přibližně o velikosti lišky a žili zhruba před 3,5 milionu let a z jednoho společného předka se pravděpodobně vyvinulo několik druhů podobných vlku. Také je k zamyšlení, že jednou z nejzáhadnějších vlastností, kterou mají lidé a vlci společnou, je jejich tendence umět a také chtít rozlišovat mezi přítelem a nepřítelem. „Oba druhy žijí na rozdíl třeba od hus nebo koní v systému „my a ti druzí“. Není to tak, že bychom se chovali bez rozdílu agresivně nebo laskavě vůči všem. Zcela cíleně jsme milí k určitým jedincům, s nimiž nás pojí vztah a náklonnost, a k ostatním se chováme neutrálně až odmítavě. Je úžasné, že vlci to umějí dělat zároveň,“ popisuje autor na straně 80.
Stejně jako u ostatních knih věnovaných vlkům ani zde nechybí osvěta týkající se soužití s vlky a bezpečnosti. Zdůraznila bych shrnutí Kurta Kotrschala, že riziko, že člověku ublíží vlk, je výrazně nižší, než že ho zabije padající střešní taška a mnohonásobně nižší, než že do něj udeří blesk. Zapamatovat by si lidé měli také doporučení ze zprávy Norského institutu pro výzkum přírody, ve zkratce:
- Uchovejte volně žijící vlky divoké
- Správným managementem lovných druhů zvěře lze docílit toho, že vlci budou mít k dispozici dostatek přirozené potravy.
- Je třeba vypracovat pohotovostní plány a plány reakce pro případ, že se vlci k lidem příliš přiblíží.
- Nejdůležitější je udržet pod kontrolou vzteklinu.
Vlk pes člověk, Příběh tisíciletého vztahu je opět velmi zajímavá kniha ze stáje nakladatelství Kazda. Přečíst by si ji měl každý milovník vlků a potěší také nadšence do přírody.
Kurt Kotrschal (* 1953) je rakouský biolog a etolog, emeritní profesor na Vídeňské univerzitě. Celý svůj profesní život pozoruje zvířata (havrany, vlky, opice, psy) a dlouhodobě zkoumá jejich chování. V roce 2008 nedaleko Vídně spoluzaložil Wolf Science Centre (WSC). V tomto unikátním zařízení se svými kolegy sleduje, jak se domestikovaní psi liší sociálně a mentálně od svých divokých předků – vlků. Aby bylo možné je srovnávat, přistupují tu k oběma druhům stejným způsobem – díky tomu je Wolf Science Centre celosvětově jedinečné. Centrum je možné navštívit, ocitnout se dokonce i v bezprostřední blízkosti vlků a dozvědět se o jejich životě víc. www.wolfscience.at
© Jana Langerová, Kultura21.cz