Stephan Orth se německý novinář, který cestuje do nepříliš turisticky populárních zemí a píše o tom knihy. Jedna taková vyšla opět v nakladatelství Kazda a jmenuje se Couchsurfing v Saúdské Arábii: Moje cesta zemí mezi středověkem a budoucností.
Couchsurfing je způsob, jak poznat zemi trochu jinak, a především se dobře seznámit s jejími obyvateli. Jedná se o sociální síť a internetovou službu, díky které je možné najít bezplatné ubytování u někoho doma. Líbí se mi, jak je pro autora takové cestování výzvou a schválně se vydává do zemí opředených mnoha předsudky. Ostatně o Saudské Arábii na straně 19 píše:
„Na světě mě nenapadá asi žádná jiná země, kterou bych při pohledu z dálky mohl pokládat za odlišnější, než je ta moje. Anebo přesněji řečeno: nenapadá mě žádná země, ve které je nedostatkovým zbožím tolik principů, které považuju za dobré. Například demokracie, svoboda projevu, rovnoprávnost mužů a žen. Kromě toho mám rád země, které jdou cestou vojenského odzbrojení, sázejí na obnovitelné zdroje energie, mají nezávislou justici a pachatelům trestních činů se neuřezávají hlavy. Mám rád země s hospodami, rád se bavím s ženami a náboženství se podle mě přeceňují.“
Autor začíná své dobrodružství v Džiddě a následně navštíví Rijád, Burajdu, Háil, Tabúk, al-Ulá, Džazán, Chamis Mušajt, Nadžrán, Arar, Hafr al-Bátin, al Dammám a Al-Hufúf, ze kterého se kvůli situace ohledně koronaviru dostává na poslední chvíli. Byla jsem ráda, že viru se kniha dotýká jen okrajově, protože člověk nemá moc chuť číst, jak to vypadá jinde, když v tom pořád žije.
Na stránkách jsou kromě vyprávění zpestřením boxy nazvané Malá velbloudologie obsahující různé zajímavosti a fakta o těchto zvířatech, která autora fascinují. Jako například: „V arabštině existuje asi stovka výrazů pro různé zvuky, které tato zvířata vydávají: aldhabak znamená, že řve bolestí, al-righá vyjadřuje nudu a vnitřní prázdnotu a al-irzám touhu a žádostivost. (str. 147)
Díky této knize si můžete představit, jaké je to žít v Saudské Arábii, což není jednoduché především pro ženy. Ale obecně všichni jsou tu opatrní, přeci jen tu za to, co se nám zdá jako banalita, hrozí velké tresty. Jak podotýká Stephan Orth, jsou zde chráněné zdmi jak paláce a domy, tak i myšlenky a zůstává tu jistá bariéra. Na druhou stranu se přesvědčíte, že jde o velmi přátelské lidi a chvílemi zatoužíte být tam s nimi.
Couchsurfing v Saudské Arábii je už mou čtvrtou knihou od tohoto autora. Všechny mě bavily a fascinovalo mě, co autor zažil i zjistil od lidí, u kterých strávil noc, ale někdy se mi čtení zdálo zdlouhavé. To se v tomto případě nestalo, titul jsem přečetla na jeden zátah a často jsem zůstala překvapená a zamýšlela se nad kulturními odlišnostmi. Není na škodu si někdy připomenout, jak se tu máme dobře…
Stephan Orth (1979) pracoval jako redaktor pro Spiegel Online, až se v roce 2016 osamostatnil coby nezávislý novinář. Od roku 2004 cestuje jako couchsurfer, přebýval u hostitelů ve více než třiceti zemích a sám přijímá cestovatele z celého světa. Jeho knihy o couchsurfingu v Číně, Rusku a Íránu, které vyšly v češtině také v Nakladatelství KAZDA, se několik měsíců držely na žebříčku německých bestsellerů a byly přeloženy do osmi jazyků. Stephan Orth žije v Hamburku, tato kniha ale vznikala během lockdownu na různých místech – u bavorského Ammersee, v Jižním Tyrolsku a polském Zakopaném.
© Jana Langerová, kultura21.cz