Atlas má praktickou velikost – vejde se tak akorát do košíku, ale i do nějaké kabelky nebo taštičky. Na zadní straně knihy se navíc nachází pravítko o délce 12 centimetrů, které může pomoci při určování hub. Na přebalech se vepředu nachází symboly a vysvětlivky a barevné značení a vzadu pak tabulka s informacemi o tom, kdy sbírat oblíbené houby a nákres houbařských potřeb.
Barevné značení vychází z výskytu hub: v listnatém a smíšeném lese, v jehličnatém lese, na loukách a v zahradách, na dřevě a v mokřadech. Jednotlivé druhy pak nejsou řazeny podle abecedy, ale zřejmě podle četnosti nebo známosti. V úplném úvodu knihy najdou čtenáři teorii o tom, co jsou houby a také tipy, jak si počínat s atlasem v terénu. Zde autor především zdůrazňuje, že máte sbírat vždy jen ty houby, které bezpečně znáte a pokud si nejste jistí, máte se poradit s odborníkem. Ostatně kontakty na tuzemské odborné porady se nachází v úplném závěru knihy.
U každého houby se nachází fotografie, a především text obsahující znaky, výskyt a užitečné informace. V postranním sloupci se často nachází také nějaké podrobnosti, zajímavosti nebo například informace o zápachu a také tajné tipy. Ten u muchomůrky červené zní: „Od místa, kde pod smrky rostou muchomůrky červené, nebývají daleko ani hřiby smrkové.“ (str. 54)
Nevěděla jsem, že se stroček trubkovitý bývá označován jako lanýž chudých, především vzhledem mě zaujaly chřapáče (kadeřavý a jamkatý) a byla jsem v šoku, že evidentně celý život sbírám špatné (ne jedovaté, ale nejedlé) druhy bedel v podobě bedly dívčí a šedohnědé. Inu, člověk se pořád učí!
Kapesní atlas hub mě mile překvapil, a hlavně jsem se díky němu dozvěděla spoustu nových věcí a vím, že mi v lese bude cenným parťákem.
Hans E. Laux je členem Německé společnosti pro mykologii. Je autorem několika atlasů a houbařských příruček, které byly přeloženy do vícero jazyků a jsou oblíbené mnoha houbaři v různých zemích.
© Jana Langerová, kultura21.cz