Rozhovor s manželi Kazdovými o cestě k nakladatelství

„Myšlenka vytvořit nakladatelství vznikla na počátku roku 2014,“ vysvětluje Václav Kazda. „Tehdy jsem četl životopisný román Prameny živé vody od Miloše Kočky o životě Vincenze Priessnitze a uchvátilo mě, že existují takovéto knížky. Řekl jsem si: my už čtyři měsíce od naší svatební cesty uvažujeme, že bychom chtěli něco rozjet, ale nemohli jsme přijít na to, co by to mohlo být. Tou dobou jsem už v jednom nakladatelství pracoval a postupně to končilo, tak jsem si říkal: vždyť ta cesta je před námi jasně vytyčená, ale teprve teď jsme ji uzřeli.“

Název nakladatelství přispěl k přijetí sebe sama

Své nově založené nakladatelství pojmenovali Kazda. „Udělali jsme anketu mezi několika stovkami přátel a většina z nich se shodla, abychom to pojmenovali po sobě, abychom se neschovávali za nějaký ideální název typu Harmonie, ale abychom šli s vlastní kůží na trh,“ vysvětluje nakladatel. Vede to podle něj k zodpovědnějšímu výběru literatury, pokud jde o celkovou kvalitu produkce. „Taky mi to pomohlo více přijmout sebe sama,“ přiznává Václav Kazda. „Nyní jsem s tou volbou smířen, ale ze začátku to bylo těžké rozhodnutí.“

Michaela Kazdová vysvětluje, že chtěla vždycky pomáhat lidem. Formy pomoci však mohou být různé. Od sociální a charitativní práce včetně práce s mentálně postiženými a seniory se postupně dostala ke zprostředkovanější pomoci prostřednictvím smysluplných knih. Ty pomohou také lidem pomáhat se rozvíjet.

Václav Kazda prý strávil dětství v knížkách. Směje se: „Kolem deseti dvanácti let jsem přečetl denně dvě knížky. Ale potom jsem chtěl něco dělat v mezinárodním prostředí, vystudoval jsem mezinárodní teritoriální studia.“ Nakonec se přes kulturní management dostal do nakladatelství. „Až když jsem v tom nakladatelství přistál, zjistil jsem, že to spojuje všechny moje touhy do jedné profese, že můžu cestovat, jezdit po veletrzích, číst knížky, dávat lidem práci…“

Když si knížka vybere vás...

Sídlo nakladatelství Kazda je v Brně na Nových Sadech. Manželé koupili prvorepublikovou vilku v Ráječku, kterou postupně rekonstruují. Přírodu mají rádi. „Oba jsme vyrůstali na venkově, na Šumavě,“ vysvětluje Václav Kazda, „a už na gymnáziu jsme spolu chodili na vandry, po horách, máme k přírodě velký vztah.“ Michaela Kazdová však dodává: „My si jako nakladatelé nevybíráme téma, ale spíš knížku – lépe řečeno: ona si někdy vybere nás. Vydáváme knížky, které s námi rezonují.“

Jejich kmenovým – překladovým – autorem se stal německý lesník a spisovatel Peter Wohlleben. Jak k tomu došlo? „To jsme byli poprvé na největším knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem,“ vzpomíná Václav Kazda. „Mnoho hal, obrovské množství nakladatelství od Evropy přes Spojené státy až po Čínu, člověk je zavalen statisíci knih. Ale my jsme náš hlavní počin nenašli na veletrhu, ale v malém knihkupectví, kam jsme se šli večer projít. Bylo už zavřeno, ale já jsem ve výloze spatřil tuhletu knížku – Tajný život stromů – a ačkoliv jsem o ní vůbec nic nevěděl, říkal jsem si: přesně tohle bude jedna z našich hlavních knížek.“

Německý lesník Peter Wohlleben|foto: Fotobanka Profimedia

Po návratu domů se Václav Kazda dověděl, že je jedním z dvanácti českých nakladatelů, kteří by se rádi zúčastnili aukce o tento titul. „My jsme aukce nikdy nezažili a teď jsme měli soutěžit s největšími českými nakladateli! Ale nevzdali jsme to. Autor si vyžádal ještě dodatečné podklady a po čtyřech kolech aukce, kdy si zjistil, kdo vlastně jsme, se rozhodl pro nás. Pro mě to byl životní okamžik, zásadní zlom. Já jsem tehdy vyskočil nejvíc, co jsem kdy vyskočil,“ směje se Václav Kazda.

Podobné chvíle pak manželé zažili ještě vícekrát. Jako by to byla odměna za jejich idealismus. „Doufám, že ten nás nikdy neopustí,“ říká nakladatel. „Chceme vydávat knížky srdcem, vydávat věci, o kterých jsme přesvědčeni.“

Osobnost Petera Wohllebena

Dosud nakladatelství Kazda vydalo pět knih od Petera Wohllebena (nar. 1964) a další čtyři by měly vyjít letos na podzim. Autor je německý lesník, který prošel od píky celou strukturou německé lesní správy. Po dvou desetiletích práce pro stát se rozhodl, že by rád šel vlastní cestou, a podařilo se mu domluvit se starostou jedné německé obce, že se bude v lese hospodařit jiným způsobem. „Stromy se tam nechají růst déle, nebude se tam jezdit harvestory, bude tam probíhat jiná domluva s myslivci,“ vysvětluje Kazda. Změny se týkají i způsobu financování, „provozují lesní hřbitov, každá rodina může mít svůj strom, může si tam uložit urnu, což využily tisíce lidí.“ Wohlleben však pořádá například i kurzy přežití. „Už toho na něj bylo opravdu hodně, měl i zdravotní problémy, tak v minulém roce založil lesní akademii. Dnes tedy provází děti, ale i dospělé po svém revíru a snaží se jim vštípit to, co sám z přírody načerpal.“

Manželé Kazdovi se s Peterem Wohllebenem osobně dosud nesetkali, ale doufají v to. „Zvažujeme, že bychom tam vyrazili i s filmovým týmem, abychom to osobní setkání zužitkovali a natočili s ním rozhovor.“ Plánování cesty poněkud ztěžuje „nejmladší člen týmu,“ jak manželé říkají svému malému dítěti. Vede je také k úvahám o vydávání pohádek a vůbec literatury pro děti.

Další tituly z nakladatelství Kazda

Kromě knih Petera Wohllebena vyšla v nakladatelství Kazda kniha Michaela Quettinga Husí táta o pilotovi vychovávajícím housata. Chystá se netradiční cestopis mladého německého novináře Stephana Ortha, věnovaný couchsurfingu, konkrétně desetitýdenní cestě po Rusku od Krymu až po Vladivostok. Některé knihy jsou věnovány alternativním léčebným postupům (Prof. Dr. Andreas Michalsen: Léčení silou přírody, MUDr. Jan Palouček: Cesta k uzdravení – o daru léčení aj.). „I v řadách léčitelů se, tak jako v každém odvětví, pravděpodobně nacházejí lidé, kteří to vidí především jako ekonomickou příležitost, ale nemělo by to vrhat špatné světlo na celé odvětví,“ soudí Václav Kazda. „Není to v naší produkci dominantní téma, ale chceme těmito tituly přispět ke společenské diskuzi.“