Román s názvem „Pobřežní cesta“, který v roce 2020 vydalo nakladatelství Kazda, „krásným“ způsobem deklaruje, jak lehce se člověk může ocitnout pod mostem, bez absolutně žádného finančního zajištění, a to, aniž by cokoliv zavinil, provedl či něčeho ve státním systému zneužíval. Popisuje naprosto neuvěřitelný zvrat v lidském osudu! Už samotné líčení ztráty střechy nad hlavou mi bralo dech a zvyšovalo tepovou frekvenci. Můj smysl pro spravedlnost dostal silně na frak!
Druhá věc, která mi totálně vytřela zrak, bylo obdivuhodné odhodlání obou manželů se s touto situací v již pokročilém věku poprat. V opravdu krátkém časovém horizontu museli učinit nelehká rozhodnutí, která vedla k dech beroucímu dobrodružnému výletu, na nějž by si lecjaký mladík netroufnul ani s nejlepší možnou výbavou. Manželé Winnovi byli nuceni opustit životní komfort, a přesto za žádných okolností nechtěli „otravovat“ příbuzné ani kamarády se svou současnou mizérií. Proto se rozhodli k radikálnímu řešení. Na několik týdnů se jim stal domovem miniaturní zelený stan nevalné kvality a spolu s ním se vydali na pouť, která jim v mnohém otevřela oči. Do toho všeho musíme započítat známé extrémní anglické počasí, kdy v jednu chvíli silný vítr střídá déšť, mlha nebo kroupy.
Krom samotné tisícikilometrové pobřežní cesty jihozápadní Anglií, kterou manželé podnikli celou pěší chůzí, a dobrodružství, které manželé při svém putování zažívali, se autorka dostatečně věnuje i problematice vnímání bezdomovectví a potulnictví obecně.
Chtěla bych touto cestou, touto recenzí vzdát obrovský holt manželům Winnovým. Smolné události do nich praštily jako přívalová vlna a byly by je odplavily, kdyby na cestě znovu nenašli sami sebe. Putování z nich vysálo veškerou energii, emoce, podlomilo sílu i vůli, ale také je zformovaly do nové podoby, která dokáže přestát i ty nehorší bouře. Pochopili, co jim život bez domova dal. Vzal jim sice všechny hmotné věci, obnažili je až na kost. Ale našli novou naději psát nové stránky svých životů.
Raynor nemá potřebu si nic přikrašlovat, něco zatajovat. Popisuje jednoduše to, co je s manželem v životě potkalo a jak silou důvěry v toho druhého, o kterém věděli, že se mohou opřít, dokázali čelit té nejhorší zkoušce – nejen ztrátě domova, ale hlavně Mothova podlomenému zdraví.
© Denisa Šimíčková, LaCultura.cz