Mirea Peris, BirdLife | Na to, jak ptáci komunikují, pracují, hrají si, vychovávají mláďata a přemýšlejí, se dnes vědci dívají zcela novým pohledem. Na základě jejich zjištění se ukazuje, že existuje více způsobů, jak vytvořit vysoce inteligentní mysl. Zeptali jsme se Jennifer Ackermanové, autorky knihy Ptačí způsoby, co to znamená pro naše pochopení nejen ptáků, ale i nás samotných.
Krkavcovití jsou dobře známí svou inteligencí, přestože jim chybí kůra mozková, kterou nacházíme v „chytrých“ mozcích lidoopů. Ackermanová však říká: „Nové výzkumy ukazují, že stavba ptačího mozku je ve skutečnosti srovnatelná s mozkovou kůrou, ačkoli má jiný tvar.“
„Způsob, jakým pohlížíme na ostatní tvory, se v současnosti proměňuje a překvapivé schopnosti a projevy chování ptáků jsou klíčovou součástí tohoto pokroku.“
Dříve se přírodovědci domnívali, že ptáci mají malé mozky schopné pouze jednoduchých procesů. Dnes už však výraz „ptačí mozeček“ přestává být hanlivým označením. Autorka bestselleru Genialita ptáků Jennifer Ackermanová si ve své poslední knize posvítila na podstatu zvířecí inteligence prostřednictvím ptáků.
Na základě kombinace moderních výzkumů a vlastních zkušeností nám nabízí nový pohled na to, jak si ptáci hrají, mluví, vychovávají mláďata, pracují a přemýšlejí, a ukazuje nám, že ovládají činnosti, které jsme považovali za výlučně lidské, jako je manipulace, altruismus nebo mezidruhová komunikace. Dokazuje tak, že naši ptačí přátelé jsou mnohem složitější, než jsme si kdy dokázali představit. Jak řekl přední biolog E. O. Wilson: „Když jste viděli jednoho ptáka, neznamená to ještě, že jste viděli všechny.“
Psaní o vědě se věnujete už mnoho let, od lidského těla až k oceánům. Proč jste se rozhodla pro ptačí mozky?
Coby milovnice ptáků a popularizátorka vědy jsem také nadšenou čtenářkou vědeckých časopisů. Nedávno jsem zpozorovala, že roste počet článků o ptačím chování a uvědomila jsem si, že se naše chápání ptáků začíná posouvat. Od dětství jsem vášnivě pozorovala ptáky a přemýšlela jsem, co se jim asi každý den honí hlavou. Proto mě myšlenka, že jsou ptáci mnohem inteligentnější, než jsme si mysleli, doslova fascinuje. Vždycky jsem věřila, že jsou ptáci velmi vynalézaví, a při psaní těchto knih se mi to potvrdilo! Jak může mít maličký mozek tak mimořádné schopnosti?
Proč přicházíte s výrazy jako „ptačí způsoby“ nebo „genialita“ a nepoužíváte prostě slovo „inteligence“?
Slovo „genialita“ se mi líbí, protože v mém pojetí nezahrnuje jen mimořádné schopnosti, ale také „genialitu“ evoluce: jak se pomocí adaptací vyvíjejí neobyčejné dovednosti, usnadňující hledání řešení. Před několika lety mě nadchl citát „Existuje savčí způsob a existuje ptačí způsob,“ a pochopení toho, co znamená. Ptáci ovládají tyto pozoruhodné mentální schopnosti, protože museli řešit složité ekologické a sociální problémy – stejně jako my. Doufám, že název mé nejnovější knihy vyvolává otázku: „Mají ptáci skutečně svůj vlastní způsob existence?“ a že motivuje lidi, aby se o těchto opeřených mistrných mozcích dozvěděli více.
 |
|
|
Lidé mají někdy sklon k antropomorfismu, přirovnávají ostatní tvory k člověku ve snaze porozumět jejich chování. Jak jste tento instinkt překonala?
Myšlenka přisuzování duševních vlastností, které považujeme za výhradně lidské, jiným druhům než člověku je velmi kontroverzní… Mým úkolem je tlumočit „tvrdou vědu“ a podat ji poutavě a zároveň přesně. Myslím, že způsob, jakým pohlížíme na ostatní tvory, se v současnosti proměňuje a překvapivé schopnosti a projevy chování ptáků jsou klíčovou součástí tohoto pokroku.
Díky výzkumu vědci pozorují nečekané schopnosti a projevy chování, které jsme považovali za výhradně lidské. Tak například zástupci čeledi krkavcovitých byli nafilmováni, jak si pro radost hrají ve sněhu a jak sestavují složité nástroje, které tří až čtyřleté dítě sestavit nedokáže. Lyrochvosti byli pozorováni, jak se učí hlasy jiných druhů za účelem oklamání příslušníků svého vlastního druhu. Někteří ptáci jako sýkory koňadry japonské dokonce používají pravidla gramatiky, aby rozluštili kombinace poplašných volání, zatímco složité poplašné hlasy timálií stračích obsahují zašifrované vzkazy, které přesahují význam jednotlivých složek volání – obojí je zajímavou obdobou lidské řeči. Řekla bych tedy, že nejde o antropomorfismus, ale o vědecké pozorování a výzkum.
Ve své knize popisujete úžasné projevy chování mnoha různých ptačích druhů. Který je váš oblíbený?
To je tak těžká otázka! Dříve jsem odpovídala, že sýkory černohlavé, protože jsem vždycky obdivovala jejich složité komunikační schopnosti, ale při psaní knihy Ptačí způsoby jsem se zamilovala do nestrorů kea. Tito ptáci se hodně podobají dětem – jsou chytří a zvídaví – a mají dokonce volání vyzývající ke hře, které je podněcuje hrát si a honit se, což je docela zábavné pozorovat.
Jedním z problémů, proč lidé zneužívají přírodu, je to, že se považujeme za „vyšší“ bytosti, než jsou ostatní druhy. Co si o tom na základě svého pohledu na ptačí inteligenci myslíte?
Ptáci nám ukazují, že existují různé způsoby fungování chytrého mozku. Jejich chování nám pomáhá uvědomit si, že nejsme tak jedineční, jak jsme si mysleli. Rachel Carsonová napsala: „Čím více dokážeme zaměřit svou pozornost na zázraky života, který nás obklopuje, tím menší chuť budeme mít jej ničit.“ Ptáci jsou dnes více než kdy jindy ohroženi ničením biotopů a změnou klimatu. Musíme se snažit zajistit, abychom se od nich (a od mnoha dalších druhů) mohli učit ještě více i v budoucnosti. Doufám, že mé knihy přispějí k tomu, abychom si ptáků vážili jako vynalézavých a uvažujících tvorů, jimiž jsou. Možná, že díky lepšímu porozumění inteligenci živočichů se budeme k přírodě chovat s respektem, který si zaslouží.
© přeložila Alena Klvaňová podle článku na Birdlife.org, uveřejněno na Birdlife.cz