Primatoložka Jane Goodallová svým životním příběhem inspiruje již několik generací. Tato devadesátiletá dáma minulý týden s neskutečnou energií nakráčela do přednáškové místnosti Vysočanské radnice, kde se měla setkat se studenty. Poté poskytla Ekonews rozhovor. V Praze byla tentokrát kvůli křtinám gorily, která se narodila ve zdejší zoo. totiž balónky působí zcela nezajímavě.
Publikum odzbrojila hned na samém začátku, když pozdravila šimpanzím zahoukáním, a pustila se do vyprávění svého životního příběhu. Ani já nemohu jinak než uvést své setkání s Jane Goodallovou příběhem. Jane vždy říká, že za to, co dokázala, vděčí své matce, která ji vždy ve všem podporovala. Knihy a práce Goodallové inspirovaly zase moji maminku a ta pak mě. Dovedla mě nejen k lásce k přírodě, k vyprávění příběhů, ale zejména k zájmu o ekologii.
Goodallová přinesla první poznatky o tom, že šimpanzi používají nástroje. Nebála dávat pozorovaným šimpanzům jména a mluvit o jejich vědomí, emocích a inteligenci. A napsala desítky knih.
Šedovous jí ukázal, co umí
Ve svém mládí přitom ani neměla peníze na univerzitní vzdělání. Zvolila proto „nudný kurz pro sekretářky“. Zájem o přírodu, který měla ale od útlého dětství („Tarzan si tehdy vzal špatnou Jane,“ stěžovala si při vzpomínce na svou nejoblíbenější knihu z dětství.), to ale nepotlačilo. Přečetla „všechny knihy o Afrických zvířatech, ke kterým se dostala“. Kurz pro sekretářky a láska k přírodě se jí tak stali osudovými.
Na vysněnou cestu do Afriky si vydělala prací servírky. Letadla ale tehdy byla drahá, a tak do Keni, kam ji pozvala kamarádka, jela lodí. Cesta trvala měsíc. V Africe se pak setkala se slavným paleontologem a antropologem Louisem Leakym. Shodou náhod v té době právě sháněl novou sekretářku.
Díky Leakymu se Jane Goodallová vydala zkoumat chování šimpanzů do slavného Národního parku Gombe v Tanzanii. Právě tam učinila naprosto zásadní objevy, když pozorovala šimpanze Davida „Šedovousa“ (David Greybeard v anglickém originále, pozn. red.), jak vzal malé větvičky, otrhal z nich listy a použil je jako nástroj k vybírání termitů.
Stále je čas na změnu
„Stále je a čas, abychom dosáhli změny,“ je nyní hlavním poselstvím Jane Goodallové. „Už v roce 1980 mladí lidé cítili beznaděj a strach o budoucnost kvůli environmentálním problémům,“ vzpomíná Goodallová. Sezvala si proto k sobě domů studenty a inspirovala je k tomu, aby vymysleli různé způsoby, jak svá města změnit. „Stále totiž máme naději,“ říká. A důvody k naději máme podle ní čtyři.
- Sílu a naději ve všech mladých lidech – dětech i vysokoškolských studentech, jejichž odhodlání a zájem viděla ve všech skupinách Roots and Shoots.
- Úžasný lidský intelekt – dostali jsme naše technologie až na Mars, vytvořili umělou inteligenci a můžeme naše poznatky využít ke zlepšení světa.
- Odolnost přírody, která když dostane šanci, dokáže si poradit – kopce okolo Gombe, které Goodallová viděla vykácené a holé, nyní znovu zarůstají nejen vysazenými stromy, ale také semeny, která v půdě po vykácení zůstala.
- Nezdolný lidský duch – Goodall s sebou už přes třicet let vozí plyšovou opičku, kterou dostala od Garyho Hauna. Ten ve svých 21 letech oslepl, a přesto se rozhodl, že se stane kouzelníkem. Podařilo se mu to, přestože mu všichni říkali, že je to nemožné.
„Nacházíme se v době šestého masového vymírání a musíme udělat vše proto, abychom tento proces zpomalili. Lidé nejsou od vymírání osvobozeni. Každý z nás má onoho nezdolného lidského ducha, nebojte se ho objevit. Ať se poté můžete ohlédnout a říct, že jste dosáhli změny,“ uzavřela Goodallová pražskou přednášku a přišel čas na krátký rozhovor.
Uvádíte, že „jen když porozumíme, probudí se v nás zájem. Jen když se v nás probudí zájem, můžeme pomoci. Jen když pomůžeme, dočkáme se všichni záchrany“. Jak lidi můžete v první řadě dovést k tomu, aby porozuměli? Zvláště v současné složité politické situaci.
Myslím, že pro některé lidi dnes ani není možné porozumět, protože jim zničili domov a oni nejsou schopni myslet na nic jiného než na své přežití. Ale pro všechny ostatní – jak přimět lidi, aby chápali? Prostřednictvím filmů, čtením knih a hlavně pobytem v přírodě. I kdyby to mělo být to jen pár stromů s ptáky a hmyzem. Je potřeba získat cit pro přírodu.
Popis obrázku (smažte, pokud jej nechcete uvést) 
Popis obrázku (smažte, pokud jej nechcete uvést) V čem vidíte největší problém?
Politika a průmysl tvoří obzvláště komplexní vztah. Ten je příčinou většiny problémů. A k tomu neomezený ekonomický rozvoj na planetě s konečnými zdroji a rostoucí lidskou populací. Politika a náboženství navíc někdy brání řešením, která se zdají být zřejmá. Je to obtížné a nedokážu si představit, že bych se ocitla v některých situacích, ve kterých se lidé nyní nacházejí.
Pokud vyvineme dostatečný tlak, například na politiky, tak máme stále naději?
V některých zemích přesně toto dělají studenti. Končí to ale tím, že na ně hodí slzný plyn a skončí ve vězení. Dospělí, kteří proti problémům začnou bojovat, pohodlně zmizí. V některých zemích je to opravdu, ale opravdu těžké. V takzvaných demokraciích, jako jsou Spojené státy, jsou studenti zavíráni za to, že se zastávají Palestinců. Ale ano, potřebujeme, aby naše hlasy byly slyšet. Ale v některých zemích je opravdu potřeba, aby byli tito lidé velmi odvážní. Jinde jsou lidé jen apatičtí a nedělají nic a to je nebezpečné. Každý by měl udělat alespoň něco, i kdyby to bylo jen psaní dopisů nebo dodávání odvahy ostatním.
V Gombe nyní probíhá nový výzkum, který mluví o vztahu matek šimpanzů a jejich mláďat a prosperitě, na co jste přišli?
Nejsou to věci, které lze jednoduše shrnout. Je to sledování dlouhého řetězce, abychom si nakonec uvědomili, že zkušenost z dětství je důvodem, proč se tento šimpanz chová daným způsobem. Nebo si to alespoň myslíme. Pak je potřeba zjistit, zda se to replikuje, a být si tak poměrně jistý, že taková a taková zkušenost vede k takovému a takovému chování. Ale pořád jsou věci, kterým nerozumíme. Nerozumíme tomu, proč někdy dochází k zabíjení mláďat i ve vlastní komunitě. Jako by se to stalo nějakým zvykem. Samci zabíjejí své vlastní potomky, malé kojence, a nikdo to nechápe. A asi když to uvidíme dostatečně často, tak pochopíme… ale nechceme.
Jaká tajemství nás v Gombe ještě čekají?
Příroda je plná překvapení. Ani nechci hádat, jaká tajemství nás čekají. Například před pár týdny byl na Sumatře spatřen velký orangutaní samec, který měl na tváři hrozné zranění. Měl listy, které jsou známé svými léčivými účinky a účinky proti bolesti, a ty si přikládal na rány. To je úplná novinka, ještě nikdo nic takového neviděl.
Víme, že šimpanzi z Gombe jedí stejné léčivé rostliny například na špatné zažívání, stejně jako místní lidé. Ale nikdo neviděl aplikaci „léku“ na rány. Jen jednou v Gombe šimpanz přitiskl na ránu nějaký hmyz, ale nepodařilo se nám zjistit který druh, protože ten šimpanz byl vysoko na stromě. Musíme tak dál čekat a doufat, že to někdy uvidíme znovu.