Výsledek dvouletého intenzivního pátrání po obydlích dvaceti sedmi hudebních géniů prezentuje nádherná obrazová kniha. Zmiňuje ve stručnosti tvorbu i zajímavosti z jejich života a přibližuje intimní kouzlo příbytků, v nichž komponovali a jimž vtiskli svou osobností jedinečný charakter. Mnohé se do dnešních dnů nedochovaly, z jiných jsou muzea, ale část se podařilo udržet ve víceméně původní podobě.
Publikace ve speciálně zaměřených kapitolách připomíná známá hudební centra Vídeň a Lipsko a v dalších se podrobněji věnuje příbytkům jednotlivých skladatelů ve městech, na venkově či v oblíbených letních sídlech, v nichž „rádi spatřujeme jakési ´majáky´ národního kulturního dědictví“. Jejich majitelé či podnájemníci se kvůli svým vystoupením v různých místech Evropy často stěhovali, a tak zaznamenání všech jejich pobytů nebylo vždy snadné. Například Ludwig van Beethoven se jen ve Vídni stěhoval celkem sedmdesátkrát, což zní neuvěřitelně. Na vině nebyly jen neshody se sousedy a domácími, ale také nutnost nalézt klidné zázemí v jinak rušném velkoměstě. Mnozí, zejména mladí začínající skladatelé, neměli ani na nájem a byli závislí na svých mecenáších, zaměstnavatelích nebo příznivcích, kteří je finančně podporovali a zajišťovali bezplatně stravu či bydlení, povětšinou velmi skromné a nevyhovující. Franz Schubert poznal tíživý nedostatek prostoru i soukromí, neboť kvůli nízkému příjmu si většinou nemohl dovolit samostatné bydlení. Ne každý měl takové štěstí jako Richard Wagner, jemuž velkorysá finanční podpora bavorského krále Ludvíka II. umožnila stavbu přepychové vily „Wahnfried“.
Richard Wilhelm Wagner (22. 5. 1813 – 12. 2. 1883): mistr opery s vřelým vztahem k českým zemím
Jako první sídlo je představen pět set let starý hrázděný Bachův dům v Eisenachu, považovaný za jedno z nejnavštěvovanějších hudebních muzeí v Německu. Poskytuje kromě vzácných exponátů i hluboké zážitky v nové instalaci „Hudba, do níž lze vstoupit“. V pracovně, středobodu sídla, lze i po letech vnímat ducha skladatele, jenž tu v niterných zápasech komponoval. „Máme jen jedinou jistotu, a sice tu, že v těchto domech vznikala úžasná hudba. Proto je v nich hudba dnes i hlavním exponátem.“ Vypravíme se i na místo Bachova pobytu v Lipsku, kde působil dvacet sedm let jako „director musices“ a „cantor“, a vznikly zde kompozice Umění fugy či Klavírní knížka pro jeho manželku Annu Magdalenu.
Mistr kontrapunktu Johann Sebastian Bach (31. 3. 1685 – 28. 7. 1750)
V případě Josepha Haydna se zachovaly dokonce tři domy, kde žil a pracoval a s nimiž se na stránkách knihy seznámíme. Prominentní bydliště v Camesinově domě ve Vídni, v němž žil Wolfgang Amadeus Mozart se svou rodinou, bylo „krásným bytem se vší k domu příslušející výzdobou“. Patřil k nejdražším a největším, jaká Mozart obýval, a vznikla v něm opera Figarova svatba, osm klavírních koncertů a četná komorní díla. Zmíněný Ludwig van Beethoven si přes neustálé stěhování oblíbil vídeňský byt ve čtvrtém patře s pěkným výhledem v domě Pasqualatiových na Mölker-Bastei, kde s kratšími přestávkami bydlel osm let, tvořil 4., 5., 6. 7. a 8. symfonii a pracoval na opeře Fidelio. V domě je nyní muzeum, připomínající Beethovenův život s ukázkami předmětů, jež užíval. V roce 2017 bylo ve Vídni, kde žil třicet pět let, zřízeno další muzeum v domě s Beethovenovým bytem v Probusgasse, o němž se autor také zmiňuje.
Ludwig van Beethoven: Autor Ódy na radost, jehož nezastavila ani ztráta sluchu
Král valčíků Johann Strauss mladší si mohl dovolit luxusní život ve vídeňském paláci v Igelstrasse, kde bydlel až do své smrti, a fotografie dokazují, jak byl honosný. Genia loci mají i příbytky proslulých skladatelů – Felixe Mendelssohna Bartholdyho, Roberta Schumanna, Edvarda Griega, Johannese Brahmse, Carla Marii von Webera, E. T. A. Hoffmanna, Gustava Mahlera, Franze Lehára, Ference Liszta nebo Richarda Wagnera, jehož vila „Wahnfried“ v Bayreuthu byla právem považována za společenské a kulturní centrum Německa. Půvabem finského dřevěného domu okouzlí přírodní rezidence Jeana Sibeliuse v Järvenpää, místo, které “bylo pro jeho umění nutností“. Životu na venkovském statku v Nohantu dala přednost i George Sandová s Fryderykem Chopinem. Skýtal jim potřebný klid a zároveň byl otevřený k setkání s přáteli a slavnými umělci té doby. Venkovský poklid učaroval i Giuseppe Verdimu na usedlosti v Sant´Agaté, kde dlouhodobě žil a složil tu proslulé opery. Po dokončení každé zasadil strom ve své nádherné zahradě, kde jeho rodina užívala klidu stejně jako v parku se vzácnými rostlinami a stromy, v nichž vynikaly romantické plastiky, vodotrysky a jezírka. Autoři nás zavedou i na památná místa, kde tvořil Giacomo Puccini, Maurice Ravel, Carl Orff, Richard Strauss, Max Reger či Arnold Schönberg.
Giuseppe Verdi (10. 10. 1813 – 27. 1. 1901): Skladatel, který chtěl přestat komponovat
„Naše publikace představuje textem a obrazem více než třicet domů a bytů patřících kdysi hudebním skladatelům. Jedná se o pouhý výřez z velkého počtu domů, které v mnoha evropských zemích a mezitím už i v zámoří dávají coby veřejně přístupné památníky či muzea nahlédnout do světů obklopujících život a tvorbu těchto umělců. Jedná se výlučně o slavné a uznávané skladatele, jimž zde vzdáváme úctu i prezentací jejich domů.“
©
Dana Vondrášková,
asenior.cz