Fascinující Pobřežní cesta Raynor Winnové

Raynor Winnová je obyčejná žena z Británie, která ještě před pár lety měla všechno, co si vysnila – skvělého manžela, dvě studující děti, velký krásný dům s hospodářstvím a spokojený život. Jedna špatná investice a zrada kamaráda je však stála domov. Najednou se i s manželem Mothem ocitli na dlažbě, jako obyčejní bezdomovci. Mají jen dodávku, stan a dva spacáky. A od státu pár liber týdně, ze kterých musí vyžít. Aby toho nebylo málo, sdělí jim lékaři děsivou informaci, že je Moth smrtelně nemocný a vše se bude už jen zhoršovat. To je situace, kdy si někteří ze zoufalství sáhnou i na život. Ne však Raynor… 

Pobřežní cesta místo kartonu u popelnic

Raynor je žena činu ale i člověk, jako každý jiný. Místo aby si dovolila připustit si manželovu nemoc a to, že skutečně umírá, a navíc nemají kde žít, vzpomene si na cestopis, který kdysi četla. Díky němu se pak s Mothem rozhodnou, že na kartonu u popelnic mohou jako absolutní bezdomovci skončit vždycky. Poslední peníze vrazí do stanu a spacáků, poberou pár kousků oblečení, nějaké jídlo a plynový vařič a vydají se na tisíc kilometrů dlouhou cestu podél pobřeží Cornwallu a Wellsu. Na jedné straně super řešení a neskutečná odvaha, na druhé straně absolutní šílenství.

Jdi dál nebo zemřeš!

I tak by se to dalo napsat. Moth je smrtelně nemocný. Na jeho nemoc není léčba. Své bolesti ramene, kloubů a zad může jen utlumit léky. Jenže ty utlumují i jeho mysl, je po nich ospalý, apatický a cítí se divně. Měl by hodně odpočívat, nenamáhat se a moc nechodit. Do schodů už vůbec. Místo toho si dá na záda těžký bágl a vyrazí na namáhavou dlouhou cestu, na níž si navíc vezme málo léků. Dokáže bez nich jít dál? A není to šílenství, které ho zabije?

Můj názor

Nebudu vám prozrazovat, jak to všechno dopadlo, ale faktem je, že jsem si mnohokrát říkala, že je Raynor šílená, že Motha něčemu takovému vystavila. Proč se raději neuchýlili k nějakým přátelům nebo na ubytovnu a nehledali si práci a řešení, jak z problémů ven? Proč se místo toho vydali na tak dlouhou a namáhavou cestu?

Ono se ve finále ukáže, že všechno zlé je k něčemu dobré. Stejně však s Raynor její názor a správnost rozhodnutí nesdílím. Tato kniha je úžasná! Otevře oči a ukáže až na kost odhalené bezdomovectví. Jaké to je, když se dva naprosto normální a zajištění lidé ocitnou na dlažbě? Navíc si uvědomíte, že se to může stát v podstatě každému. Obzvlášť v této odporné covidové době, kdy neznámě dne ani hodiny…

Byly chvíle, kdy jsem Pobřežní cestu hltala slovo za slovem a nemohla se odtrhnout. Byla jsem napjatá a zvědavá, jak se oba se svým údělem i s cestou poperou. Zasmála jsem se, když šli v Glastonbury na setkání s anděly. Mothova reakce? No, úplně jsem viděla svého muže… :)

Když Raynor popisovala krásy přírody, moře, útesů i rozmary počasí, neskutečně jsem si to užívala. Přesto byly chvíle, kdy jsem se nudila a nutila se knížku dočíst, protože jsem chtěla vědět, jak to dopadne. Hlavně poslední třetina mi přišla zdlouhavá. Cesta už nic zajímavého nepřinášela, přišlo mi to stále dokola a hlavně – Raynor neustále popisovala jejich nejistou budoucnost. A já si pořád říkala, kdybys nebyla blbá a vyřešila to hned, nemusela ses teď bát, kde skončíte…

Jsem moc ráda, že se mi Pobřežní cesta dostala do ruky. Je to bezpochyby silná kniha, která zacloumá snad s každým. Hodně vám otevře oči a uvědomíte si vlastní smrtelnost i postižitelnost svého bytí. Myslím, že Raynor Winnová má skutečně talent na psaní a moc jí držím palce, aby se jí dařilo a stále se jí i jejího manžela drželo štěstí i zdraví.

© Sabina Huřťáková, blog Bláznivá máma